Turečtina patří do skupiny altajských jazyků, jazykové rodiny, která vznikla v severní Asii a zahrnuje turkické, mongolské a tunguzské jazyky. Nejstarším tureckým písemným dokladem jsou tzv. Orchonské nápisy pocházející z 8. století. Jsou psány zvláštním písmem, které bývá označováno jako turecké runy. Než byla v roce 1928 zavedena latinka, používala Turečtina písmo arabské. Turečtina a arabština nejsou příbuzné jazyky. Turci a Arabové mají společné pouze náboženství, to je Islám. Po přijetí islámu užívali Turci velké množství arabských slov, které postupem času zlidověly a nyní jsou součásti tureckého jazyka. Velmi vzdáleně je příbuzná ugrofinským jazykům, tedy maďarštině, finštině a estonštině. Od Atatürkovy reformy v roce 1928 používá ke psaní tureckou verzi latinky. Turečtina se řadí do takzvaných oghuzských jazyků spolu s azerštinou nebo turkmenštinou. Tyto jazyky jsou si vzájemně velmi podobné, asi jako čeština se slovenštinou. Turečtina se skládá z 29 písmen, přičemž byla některá písmena pozměněna pro lepší přizpůsobení se jazyku. Turečtina má také 21 souhlásek a 8 samohlásek.
Turečtina je turecký jazyk používaný zejména v Turecku, na území bývalé Osmanské říše a je také jazykem několika milionů imigrantů v zemích Evropské unie. Mluví jí více než 200 milionů lidí po celém světě. V současné době je turečtina úředním jazykem nejen v Turecku, ale také v turecké části Kypru. Turečtina jako jazyk má mezinárodní kód TR.
Klasifikace podle jazykové rodiny
Altajské jazyky > turkické jazyky > jihozápadní turkické jazyky > západooghuzské jazyky > turečtina
