Moudrý blázen – Lidoví hrdinové (1208-1285)
Hrdina tureckých humoristických příběhů Nasreddin Hodža (Hodža znamená učitel a imam), známý na Blízkém Východě také pod několika dalšími jmény, se narodil v Sivrihisar, žil v anatolském městě Akşehir a pracoval jako imam (islámský kněz).
Tácek
Jednoho dne potřeboval Nasreddin Hoca tácek. Vzhledem k tomu, že doma žádný neměl, šel si ho půjčit k sousedovi.
Nasreddin Hoca: “Milý sousede, potřeboval bych na pár dní půjčit tácek.”
Soused: “Prosím, tu je, ale velký.”
Nasreddin Hoca: “Nevadí.”
Uplynulo pár dní a soused si přišel pro tácek. Nasreddin Hoca vrací jeden tácek velký a jeden malý.
Soused: “Já Vám ale půjčil jen velký, ten malý mi nepatří.”
Nasreddin Hoca: “Ale patří, velký porodil malý.”
Soused udiveně zavrtěl hlavou, ale přijal i malý tác a odešel. Za pár dní Nasreddin Hoca potřeboval tác znovu. Šel tedy opět k sousedovi.
Nasreddin Hoca: “Milý sousede, potřeboval bych na pár dní opět půjčit tácek.”
Soused: “Proč ne, tu je.”
Za pár dní si soused jde k Nasreddinovi Hocovi pro zapůjčený tácek.
Nasreddin Hoca: Mezi dveřmi říká, “Je mi líto, ale tvůj tácek zemřel.”
Soused: Rozčileně říká, “Jak je možné, aby tácek zemřel?”, a chce svůj tácek zpět.
Nasreddin Hoca: “Tomu, že tácek rodí věříš, ale že může umřít ne?”
Zloděj v domě
Jednou v nocí vnikl do hodžova domu zloděj a bral všechno, co mu padlo do rukou. Nasreddin Hodža to pozoroval, ale nechal zloděje klidně krást. Až když ničema odcházel, posbíral okradený Nasreddin, co zbylo, naložil si to na záda a šel tiše za zlodějem. Když pak zloděj vcházel s kořistí do svého domu, Nasreddin Hoca se k němu připojil.
– “Co tady chceš? Co lezeš do mého domu?”, křikl na něho zloděj.
– “Do tvého domu? Ty tady bydlíš?”, zeptal se Hoca, “Ach tak! Já myslel, že se stěhujeme!”
V lázních
Hoca se přišel vykoupat do lázní a lazebníci ho odbyli tím nejhorším způsobem. Dali mu starou koupací zástěru, roztrhaný ručník a už se o něho nestarali. On si nestěžoval, neřekl ani slovo, a když odcházel, položil k zrcadlu deset asperů. Takové spropitné! Lazebníci nevěrili vlastním očím. Je to možné?
To se rozumí, že když přišel podruhé, začal kolem něho úplný tanec. Všichni se drali hned k němu a dávali mu vybrat si z nejkrásnějších koupacích zástěr protkávaných zlatem, strkali mu do ruky hedvábné ručníky. Hoca se vykoupal a před odchodem položil k zrcadlu spropitné jeden asper.
– “Hoca ”, volali lazebníci, “to je jen jeden asper!”
– “Ano”, řekl on, “jeden asper”.
To lazebníky dopálilo a začali dorážet: “Jak to? Tak málo? Měl jste přece nejlepší zástěru a ručník, co máme. A když jste nám minule mohl dát deset, tak snad za dnešek….”
– “Těch deset asperů minule bylo právě za dnešek a tenhle jeden asper je za minule”, odpověděl Hoca a odešel.
