Vázání koberců je velmi staré orientální umělecké řemeslo, jehož začátky nejsou přesně známy. Existují o tom rozdílné hypotézy. Zatímco jsou autoři, kteří se domnívají, že začátky vázání koberců byly v Číně, odkud se dostaly přes Persii do Malé Asie, jiní myslí, že první vázané koberce vznikly v předním orientu. Jedna velmi přesvědčivá hypotéza vzniku koberců vychází z toho, že Nomádi při pronikání na západ poznali mozaiku podlah a nadchli se pro tuto formu výzdoby. Chtěli si něco podobného zhotovit, ale tuto podlahovou krytinu přizpůsobili jejich nomádskému životnímu stylu. Musela být snadno transportována a měla v jejich stanech poskytnout tepelnou izolaci. Materiály ke zhotovování koberců nacházeli u svého dobytka (ovce, kozy, v Persii také velbloudi). Na okrajích vysokohorských oblastí byla pěstována bavlna, divoké ovce poskytovaly vlnu různé barvy. V několika oblastech rostly také morušové stromy, na kterých housenky bource morušového vytvářely kokony, z nichž se získávalo hedvábí.
Koberce plnily praktickou funkci: sloužily pro krytí podlah, jako pokrývky postelí, stanové závěsy, sedlové pokrývky a teprve v průběhu mnoha staletí převzaly dnešní funkci. Prvního velkého rozkvětu dosáhla výroba koberců v Turecku v průběhu 13. století v říši Seldžuků. Se zájmem západních říší o orientální koberce produkce prudce rostla. V 19. století se Evropa více zajímala o perské koberce. S rozšířením produkce vznikla vedle dvorských manufaktur domácí produkce, která se v minulých stoletích vyvinula ve velká manufakturní vázací centra.
Koberce jsou vázány výhradně ženami nebo děvčaty. Vázání koberců je tady oproti ruční práci v Evropě nízko odměňováno a představuje velmi namáhavou práci, která vyžaduje mnoho zručnosti a vytrvalosti. K práci se používá tkalcovský stav, na kterém jsou vertikálně upevněny dvě základní osnovy. Na ně se potom tzv. dvojitým uzlem, typickým pro turecké koberce, navazují vlákna tvořící vlas koberce.
Každá oblast Turecka má své typické vzory a barvy, které vycházejí z okolní přírody, z kulturních a historických tradic. Krása, trvanlivost a samozřejmě také cena koberců je výsledkem kombinace použitého materiálu (vlna, bavlna, přírodní a umělé hedvábí a jejich kombinace), barev (přírodní či umělé), hustoty uzlů a také vyobrazených vzorů. Malá zajímavost na okraj: při tkaní koberce většinou tkadlena úmyslně vyrobí nějakou malou, nedůležitou chybu. Tato tradice má základ v náboženství – symbolizuje nedokonalost člověka, neboť dokonalý je pouze Alláh.
