Osmanská říše byla nakonec počátkem 1. světové války podrobena. Sultanát definitivně ztratil svou moc, když neschopní politikové přivedli Turecko ke spojenectví s Německem. Většina bojů končila porážkou Turků. Turecko kapitulovalo. Koncem války bylo donuceno vzdát se svých odlehlých okupovaných území jako Svaté země, východní Turecko bylo vráceno Arménům, Thrákie Řekům a jihovýchodní Turecko Francouzům. Mustafa Kemal, jediný důstojník, který neutrpěl porážku ve válce a který velel tureckému vojsku ve slavné bitvě o Gallipoli, sestavil v červnu 1919 vlastní deklaraci o nezávislosti. Istanbulský parlament rezignoval a v parlamentních volbách zvítězili Mustafa Kemalovi stoupenci. Přestože spojenci odmítli uznat platnost tohoto parlamentu, Mustafa Kemal se nedal odradit a pod názvem „Velké národní shromáždění“ ustavil v Ankaře nový parlament. Sultánova vláda odsoudila Mustafa Kemala k trestu smrti jako zrádce. Řekové dobyli Bursu a Mustafa Kemal svá vojska nadále posiloval vojáky z řad dezertujících sultánových jednotek i sympatizujícími civilisty. V srpnu 1921 zaútočili Řekové na Ankaru, ale byli poraženi. V létě 1922 vybojoval Mustafa Kemal v nové ofenzívě zpět Izmir a přinutil zbytky řecké okupační armády k odchodu. S útěkem posledního sultána se zatáhla závěrečná opona za osmanskou říší. V roce 1922 byl zrušen sultanát a 29. října roku 1923 bylo Turecko prohlášeno republikou. Ankara hlavním městem a Mustafa Kemal byl zvolen prezidentem.
Jako prvořadý cíl si vytyčil dostat Turecko na úroveň 20. století, přičemž největší překážkou byla sociální a politická síla islámu. V roce 1923 zrušil jednotný náboženský statut Turecka tím, že separoval náboženství a stát. Dosavadní církevní právo bylo nahrazeno světským, zrušily se církevní školy a naopak byl ustaven státní vzdělávací systém. Turban a džalábija ustoupily ve prospěch evropského oblečení, arabská abeceda latince a ženám se postupně dostávalo větší rovnoprávnosti včetně volebního práva. Podle západního vzoru bylo v roce 1935 rozhodnuto, že si každý občan musí zvolit příjmení. Mustafa Kemal sám přijal jméno Atatürk, otec Turků. Poučen chybami impéria snažil se upevňovat styky s okolními zeměmi. Před svou smrtí zajistil neúčast Turecka ve 2. světové válce. Zemřel v listopadu 1938 ve věku 57 let. Jeho lid mu dodnes prokazuje hlubokou oddanost a úctu.
Po Atatürkově smrti v roce 1938 se stal prezidentem jeho věrný stoupenec generál Inönü, který v zahraniční politice následoval svého předchůdce. Zatímco ve vnitrostátních otázkách byl pluralitním, umírněným a demokratickým politikem umožnil, aby se v Turecku uskutečnily svobodné pluralitní volby. Roku 1950 zvítězila ve volbách demokratická strana. Změny, které zavedla do vlády, byly zpočátku nadšeně přijaty, ale díky nekompetenci ve vedení nakonec vedly k politické nestabilitě. Armáda se považovala za ochránce Turecké demokratické republiky a ve třech vojenských převratech sesadila vládu – 1960, 1971 a 1980.